Definice a obecné principy

Dlouhodobý majetek je součástí aktiv účetní jednotky a zatřiďujeme jej ve výkazu Rozvaha do položky B – Dlouhodobý majetek.

Dlouhodobý majetek účtujeme na účtech účtové třídy 0 a členíme jej na:

  • dlouhodobý nehmotný majetek,
  • dlouhodobý hmotný majetek (odpisovaný a neodpisovaný),
  • dlouhodobý finanční majetek.

Oceňování dlouhodobého majetku

Dlouhodobý majetek oceňujeme při pořízení na úrovni:

  • pořizovací ceny,
  • reprodukční pořizovací ceny,
  • vlastních nákladů.

Pořizovací cenou rozumíme cenu, za kterou byl majetek pořízen (cena pořízení) zvýšenou o náklady, jež s pořízením majetku souvisely. Pořizovací cenou oceňujeme majetek nabytý koupí.

Reprodukční pořizovací cenou rozumíme cenu, za kterou by byl majetek pořízen v okamžiku, kdy se o něm účtuje. Reprodukční pořizovací cenou oceňujeme majetek, který účetní jednotka nabyla bezúplatně nebo přijala jako dar.

Vlastními náklady rozumíme veškeré přímé náklady vynaložené na výrobu či jinou činnost, a dále nepřímé náklady, které se k výrobě či jiné činnosti vztahují. Vlastními náklady oceňujeme majetek vyrobený vlastní činností.

Opotřebení dlouhodobého majetku

Odpisy jsou odhadem částky (vyjádřené jako náklad), která co nejpřesněji vyjadřuje rozložení výnosů, které toto aktivum účetní jednotce přináší; nejde tedy primárně o kvantifikaci fyzického a morálního opotřebení. Tvorbou odpisů dochází ke korekci ocenění majetku ve vazbě na jeho využívání a rozvaha tak vhodněji (věrněji) vyjadřuje finanční situaci účetní jednotky.

Odpisový plán

Dlouhodobý majetek se odpisuje vždy nepřímým způsobem formou oprávek na podkladě odpisového plánu. Tento plán si účetní jednotka stanoví pro jednotlivé předměty, popř. skupiny předmětů v závislosti na způsobu jejich využití a kalkulačních metodách. Odpisový plán je zároveň důležitým účetním záznamem, který musí splňovat podmínky průkaznosti a účetní jednotka je povinna jej archivovat po dobu pěti let.

Účetní odpisy

Rozeznáváme tři základní varianty účetních odpisů:

  • odpisy výkonové,
  • odpisy lineární,
  • odpisy degresivní
    • např. metody DDB, SYD

Odpisy podle výkonu

Jestliže je fyzické opotřebení závislé na využití aktiva, je vhodné odvodit výši odpisů spíše od předem odhadnutého množství výkonů (např.počet najetých kilometrů, množství vyrobených výrobků). Odpisy se potom v jednotlivých účetních obdobích vypočítávají v závislosti na skutečně provedených výkonech.

Lineární odpisy

Při použití lineární metody se odpisuje za každé časové období stejné procento z hodnoty odpisovaného majetku. Odepsatelná částka je tedy rovnoměrně rozpouštěna po celou ekonomickou životnost aktiva a dopad na výsledek hospodaření je konstantní.

Využívá se zejména tehdy, jestliže ekonomická užitečnost majetku je každý rok tatáž. Je ovšem pravdou, že tato metoda je často používána pro svou jednoduchost a srozumitelnost bez ohledu na ekonomickou podstatu.

Degresivní (zrychlené) odpisy

Degresivní odpisy umožňují rychlejší odepisování majetku na počátku doby odpisování. Roční částka odpisů se postupně snižuje, dopad na výsledek hospodaření se proto v jednotlivých obdobích liší.

Existuje velké množství metod degresivních odpisů. Běžně se však užívají dvě z nich, a to metoda DDB (Double Declining Balance Method) a metoda SYD (Sum Of Years‘ Digits).

DDB

Nejpopulárnější je metoda DDB, která je založena na konstantní odpisové sazbě a klesající odepsatelné částce:

odpisDDB = %DDB . ZC

kde:

%DDB = (100% / n) . 2

n…doba odpisování

V posledním roce odpisování u metody DDB odepíšeme zůstatkovou cenu.

SYD

Metoda SYD je naopak založena na klesající odpisové sazbě a konstantní odepsatelné částce:

odpisySYD = (počet let do konce odpisování / součet číslic let odpisování) . PC

PC…pořizovací cena

Použití zbytkové hodnoty

Zbytkovou hodnotou rozumíme takové ocenění, které by měl mít dlouhodobý majetek v okamžiku jeho úplného odepsání (např. uvažovaná prodejní cena). Zbytkovou hodnotu bychom měli aktualizovat s ohledem na informace zjištěné při inventarizaci.

Princip zbytkové hodnoty je možné aplikovat i na majetky zařazené do užívání s tím, že výše odpisů a oprávek za předchozí období nebude dotčena.

Komponentní odpisování

Další z možností, která se účetním jednotkám skýtá, je odpisování dlouhodobého majetku samostatně podle jeho významných komponent. Stejně jako u zbytkové hodnoty i komponentní odpisování lze aplikovat na majetky již zařazené do používání.

Daňové odpisy

Odpisováním se pro účely ZDP rozumí zahrnování odpisů z dlouhodobého majetku evidovaného u poplatníka, který se vztahuje k zajištění zdanitelných příjmů, do výdajů k zajištění tohoto příjmu. Odpisování lze zahájit po uvedení pořizované věci do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání.

Metody daňového odpisování

Nedílnou součástí ZDP je příloha č.1, kde jsou uvedené jednotlivé odpisové skupiny. Zařazení majetku do těchto odpisových skupin je zcela klíčové a poplatník ho musí provést v prvním roce odpisování.

Doba odpisování činí minimálně:

Poplatník si může zvolit jednu ze dvou odpisových metod, a to rovnoměrné odpisování nebo zrychlené odpisování. Způsob odpisování si vlastník stanoví pro každý nově pořízený dlouhodobý majetek a nelze jej měnit po celou dobu jeho odpisování.

Rovnoměrné odpisování

Rovnoměrné odpisování rozpouští vstupní cenu dlouhodobého majetku do základu daně se stejnou rychlostí a stejným dílem po celou dobu odpisování. Vstupní cena se pouze vynásobí jednou setinou odpisové sazby pro příslušný rok. Sazby pro jednotlivé odpisové skupiny a roky jsou uvedeny přímo v ZDP.

Roční odpisové sazby dle ZDP

Zrychlené odpisování

Zrychlené odpisy nerozpouštějí vstupní cenu dlouhodobého majetku do základu daně rovnoměrně, ale v prvních letech více než v letech následujících. Zde je možnost uplatňovat daňovou optimalizaci a dosahovat daňových úspor v bližším časovém horizontu. Nejvyšší daňový odpis je u této metody v druhém roce odpisování.

V prvním roce se odpis rovná podílu vstupní ceny dlouhodobého majetku a příslušného koeficientu. V dalších letech potom podílu dvojnásobku zůstatkové ceny majetku a příslušného koeficientu, sníženého o počet let, po které se již odepisuje. Díky zvolenému algoritmu se výše odpisu v prvním roce rovná výši odpisu v polovině doby odpisování.

Koeficienty pro zrychlené odpisování

Technické zhodnocení

Technicky zhodnotit lze ponejvíce následující druhy majetku:

  • dlouhodobý nehmotný majetek
    • software
  • dlouhodobý hmotný majetek
    • stavby
    • hmotné movité věci

Technickým zhodnocením rozumíme výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýšily ve zdaňovacím období u jednotlivého majetku v úhrnu částku 40 000 Kč.

Nástavbou rozumíme změny dokončených staveb, jimiž se stavby zvyšují, zatímco přístavbou pak takové úpravy dokončených staveb, jimiž se stavby půdorysně rozšiřují a které jsou vzájemně provozně propojeny s dosavadní stavbou.

Stavebními úpravami rozumíme změny dokončených staveb, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Jedná se zejména o:

  • přestavby
    • takové stavební úpravy, které jsou provedeny na vnitřním vybavení stavby
    • příkladem budiž vybourání příček v domě či výstavba příček nových
  • vestavby
    • jedná se o vložení konstrukčních prvků do vnitřní části stavby a následné vytvoření stavebního řešení
    • příkladem jsou zejména půdní vestavby
  • podstatné změny vnitřního zařízení
    • jde o změny technického vybavení stavby u zařízení, jež jsou součástí stavby (radiátory, obklady, vany, umyvadla atp.)
  • podstatné změny vzhledu stavby
    • jde o významné změny vnějšího vzhledu stavby, jako např. barevný nátěr fasády, atp.

Rekonstrukcí rozumíme takové fyzické zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů. Naproti tomu modernizace znamená rozšíření vybavenosti či použitelnosti majetku. Za technické zhodnocení však nelze v žádném případě považovat opravy.

V případě, že nájemce (se souhlasem pronajímatele) provede na majetku, jenž je předmětem nájmu, technické zhodnocení, potom výši technického zhodnocení rovněž může zachytit do svého majetku a bude jej samostatně odpisovat.

Vyřazení dlouhodobého majetku

Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek účetní jednotka vyřadí na základě jednoho z následujících titulů:

  • úplné opotřebení
  • fyzickou likvidací
  • prodejem
  • bezúplatným převodem (darováním)
  • vkladem do jiné obchodní společnosti či družstva
  • převodem na základě právních předpisů
  • v důsledku škody nebo manka
  • převodem z podnikání do osobního užívání

Inventarizace dlouhodobého majetku

ZU požaduje, aby účetnictví účetní jednotky bylo úplné a průkazné. Tyto dvě charakteristiky se prokazují zejména provedením inventarizace veškerého majetku a dluhů, a to porovnáním skutečného stavu majetku a dluhů se stavem majetku a dluhů v účetnictví. K dosažení úplnosti a průkaznosti je třeba, aby oba stavy byly totožné.

Kromě této skutečnosti musí účetní jednotka při inventarizaci zohlednit předvídatelná rizika a potenciální ztráty, které se daného majetku a dluhů týkají a jež jsou známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, a dále veškerá možná snížení hodnoty, a to bez ohledu na fakt, že výsledkem hospodaření účetní jednotky je zisk či ztráta.

Inventarizace sestává z následujících čtyř na sebe navazujících kroků:

  • zjištění skutečného stavu dlouhodobého majetku (inventura),
    • fyzická inventura
    • dokladová inventura
  • porovnání stavu zjištěného inventurou (skutečnosti) se stavem v účetnictví,
    • účetní stav > skutečnost -> manko
    • účetní stav < skutečnost -> přebytek
  • vyčíslení inventarizačních rozdílů,
  • proúčtování a vypořádání inventarizačních rozdílů.

Platí přitom, že postup provedení inventarizace je třeba stanovit ve vnitropodnikové směrnici.

ZU stanovuje pro účetní jednotky povinnost prokázat provedení inventarizace u veškerého majetku a dluhů po dobu 5 let po provedení. Pravdou ovšem zůstává, že samotnou inventarizací se neprokazují jen účetní skutečnosti, ale slouží rovněž jakožto důkazní prostředek, jímž se např. prokazuje výše a odůvodněnost daňově účinných rezerv a opravných položek. Vzhledem k tomu, že finanční orgány mohou při splnění určitých podmínek doměřit daň z příjmů za období mnohem delší než je právě požadovaných pět let, lze považovat pětiletou lhůtu jako minimální.

V případě, že skutečný stav zjištěný inventarizací je odlišný od stavu v účetnictví, hovoříme o inventarizačním rozdílu. Inventarizačními rozdíly rozumíme manka (stav v účetnictví je vyšší než skutečný stav zjištěný inventarizací) a přebytky (stav v účetnictví je naopak nižší než skutečný stav zjištěný inventarizací).

Účtové skupiny

Ve směrné účtové osnově je vyhrazena dlouhodobému majetku účtová třída 0. Tato je členěna na následující skupiny:

  • 01 – Dlouhodobý nehmotný majetek
  • 02 – Dlouhodobý hmotný majetek odpisovaný
  • 03 – Dlouhodobý hmotný majetek neodpisovaný
  • 04 – Nedokončený dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek
  • 05 – Poskytnuté zálohy na dlouhodobý majetek
  • 06 – Dlouhodobý finanční majetek
  • 07 – Oprávky k dlouhodobému nehmotnému majetku
  • 08 – Oprávky k dlouhodobému hmotnému majetku

09 – Opravné položky k dlouhodobému majetku

(Visited 139 times, 1 visits today)